Martina Berdychová: Jak se hájit, neziskovky?

V souvislosti s dlouhodobou kampaní politiků i některých médií proti neziskovkám, která vyvrcholila návrhem ministryně financí krátit v příštím roce dotace o 20%, jsou publikována stanoviska a prohlášení mnoha NNO. Dozvídáme se, jak jsou potřebné, co vše pro občany dělají a také to, že se nebrání větší kontrole. Dokonce, že by se ještě něco dalo uspořit. Připomíná mi to obranu raněného organismu zahnaného do kouta. Ano, neziskovky jsou v koutě, ale už dávno, vlastně od doby, kdy se stal prezidentem Václav Klaus a po něm Miloš Zeman. Veřejný sektor si přiděluje zdroje schvalováním rozpočtů sám (z našich daní), podnikatelé si na sebe a své zaměstnance vydělají, zejména v době dlouhé konjunktury. Jen neziskový sektor doslova škemrá o dotace za nedůstojných podmínek. Ty jsou přitom rok od roku horší, přibývá byrokracie a dalších nesmyslných podmínek. O co později přicházejí peníze, o to více chodí kontrol.

Na vině je způsob financování, tedy dotační systém, zděděný z dob komunismu. Jen se stále více „zdokonaluje“, česky řečeno komplikuje. Dotace si ale nevymyslely neziskovky, naopak je urputně prosazuje státní správa a samosprávy. Proč? Administrativně náročný dotační systém vytvořil obrovské množství pracovních míst na úřadech. Dotace se musí každoročně připravovat, vypisovat, vyhodnocovat a kontrolovat. Kromě toho mohou úředníci v nepříliš transparentních pravidlech ovlivňovat, koho podpořit, čímž neziskový sektor nepřímo ovládají. ANNO ČR dlouhodobě prosazuje změnu systému financování z dotačního na výkonový – tedy na lůžko, na kontakt nebo intervenci. Normativní cena se dá přece spočítat, podobně jako ve zdravotnictví. Resorty a kraje by měly mít přehled, jaké veřejné služby potřebují, v jaké kapacitě a v jaké kvalitě. Pak by bylo možné uzavírat dlouhodobé smlouvy a neopakovat byrokratický proces každý rok.

Nebere se v úvahu ani zásada plynoucí z rozpočtových pravidel, tj. 30% kofinancování ke každé státní dotaci. To ale neplatí pro rozpočtové organizace, příspěvkovkám to automaticky uhradí zřizovatel. Tedy jen NNO mají tuto povinnost a už přidělením dotace na nás stát šetří oněch 30% nákladů na veřejnou službu. Doporučení, aby NNO šetřily na provozu, je zcela nereálné, protože už tak žijí na hranici ekonomické udržitelnosti. Platy jsou cca o 20% nižší, než v jiných sektorech, technické vybavení je většinou zastaralé, zaměstnanci často používají vlastní notebooky a mobily, jejichž provoz platí z vlastní nízké odměny. V organizaci je udržuje především nadšení, potřeba pomáhat druhým a možná i vyšší tvůrčí svoboda. To však většinou končí, když založí rodinu nebo se přiblíží důchodový věk, proto odcházejí ti kvalifikovaní do mnohem lepších podmínek jinam.

V neziskovém sektoru lze ušetřit na dotacích 25% jedině tak, že z podporovaných ¼ NNO prostě zanikne. Státní dotace pobírá cca 3 600 všech existujících NNO, tedy nikoliv oněch 130 000, jak se nám snaží podsunout populisté. Přitom drtivá většina peněz jde do sportu, sociálních služeb a vzdělávání. Na ty „politické“ zbývá opravdu minimum. Několik těchto známých NNO má často podporu nikoliv ze státního rozpočtu, ale ze zahraničí. Ještě zbývá, aby je zákonodárci označili podle ruského vzoru za zahraniční agenty, nebo přímo zakázali, jako Orbán v Maďarsku.

Občané i politici často mylně považují za NNO i četné vládní agentury. Velké možnosti úspor jsou na straně příspěvkových organizací, zřizovaných samosprávou. Ta jim kryje plně náklady, aniž je prokázáno, že tím jsou finance používány efektivněji. Naopak, mnohé jejich služby jsou ve srovnání s neziskovkami podstatně dražší. Možnost přímého politického vlivu krajů a měst na vlastní organizace je bohužel v zájmu každé zvolené krajské reprezentace, proto se ekonomickou efektivitou příliš nezabývají. Řízení příspěvkových organizací má navíc často velmi netransparentní pozadí s vysokým korupčním potenciálem.

A kdo jsou vlastně ty čistě politické neziskovky? No přece ty spojené s vládnoucí garniturou. Nelze předpokládat, že by vláda dotacemi podporovala subjekty propagující zájmy opozice. Proslulý Spolek přátel M. Zemana možná žádné dotace neměl, odmítl zveřejnit zdroje, ze kterých volební kampaň prezidenta financoval. Jistě však dostal něco domů oklikou, např. neuvěřitelnou dotací pro výkonnostně chabý fotbalový klub v Mynářových Osvětimanech. Pozoruhodná je také Rada seniorů, kde naleznete v úvodu jejich webových stránek velké poděkování předsedy Pernese, že senioři dbali jeho výzvy a volili prezidenta Zemana, dále že volili partnerské politické strany, mj. ČSSD a KSČM, a že podporují vládu premiéra Babiše. Bez ohledu na to, které politické subjekty předseda Pernes podpořil, je takovéto vyjádření pro klasickou NNO zcela nemístné. Z poslední zveřejněné výroční zprávy 2016 vyplývá, že tato organizace získala ze státního rozpočtu 1,8 mil Kč a další 3 mil. Kč z rozpočtu krajů. Bude se jich také týkat avizované omezení dotací politickým neziskovkám?

Specifickými politickými neziskovkami jsou odborové svazy a jejich konfederace. Veřejnost je sice jako NNO nevnímá, ale např. ČSÚ ano – jsme evidováni ve společné metodické kapitole. Posláním odborů je hájit zájmy zaměstnanců, proto také každé vládě řádně zatápějí. Zdaleka nežijí jen z členských příspěvků. Na webu ČMKOS výroční zprávy nenajdete, za to je tam uvedena celá řada projektů podpořených z národních i evropských dotací. Je tedy otázkou, zda jsou odborům na míru šité dotační programy výrazem nezbytné potřeby utiskovaných zaměstnanců v době konjunktury, nebo úlitbou vlády za umírněnost v prosazování odborářských požadavků.

Proti komu politici vlastně bojují, když premiér Babiš nechce sahat na sport, tedy ¼ ze všech státních dotací? Ministryně Schillerová nechce omezovat dotace na sociální služby, to je téměř 40%, ministři školství a kultury se také nechali slyšet, že jejich resortů se úspory týkat nebudou. Na tzv. advokační neziskovky, které obhajují práva občanů včetně menšin, životní prostředí, gender, pracují s obětmi trestných činů i s odsouzenými apod., šlo v r. 2015 jen necelých 300 mil. Kč, v zahraniční pomoci se jedná o podobnou částku 302 mil. Kč, celkem tedy 6% ze všech státních dotací I kdyby stát zrušil těmto NNO veškerou podporu, ušetřilo by se maximálně 600 mil. Kč. Prohlášení ministryně financí o úspoře 3 mld. Kč je tedy něco jako výstřel z Aurory na bezbranného „sluníčkáře“.

Jak se tedy bránit nenávistným útokům, odebírání financí a pomluvám o „ziskových“ neziskovkách s bájnými platy jejich zaměstnanců? Nejlépe asi obětavou a trpělivou prací pro své členy a pro potřebné občany. Rozhodně nelze připouštět, že potřebujeme vyšší kontrolu, nebo že lze v těch běžných NNO ještě šetřit. A pokud dojde skutečně na avizované krácení dotací, je krajním řešením přestat tyto služby poskytovat. Je to pro většinu z nás obtížná představa, ale když mohou stávkovat odboráři, proč by se nemohly podobně zachovat utlačované, podfinancované a neprávem kritizované neziskovky.

Ing. Martina Berdychová, předsedkyně ANNO ČR